Normostrana v ostatních zemích

Odborové sdružení stanovilo normostranu jako 30 řádků při maximálním počtu 60 znaků na řádek. Zjednodušeně se dá za jednu německou normostranu považovat text o délce 1500 znaků včetně mezer a symbolů.

Podle staré německé normy se při počítání NS nepracuje s počtem znaků, ale počtu řádků při maximální počtu znaků na řádek. Některé řádky nemusejí dosáhnout maximálního počtu znaků. Tento způsob určení normostrany pochází z období psacích strojů, kdy bylo možné jednoduše nastavit počet znaků na řádku posuvníkem, písmo navíc bylo neproporcionální.

V Polsku se za normostranu většinou považuje (stejně jako u nás) text o délce 1800 znaků.

Standardizovaný rukopis (znormalizowany maszynopis) má v Polsku rozvržení 1800 znaků včetně mezer a interpunkce na stránku. Polská normostrana má na řádku průměrně 60 znaků, 30 řádků a dvojité řádkování.

Další v Polsku populární normou definující množství textu je publikační list (arkusz wydawniczy). Který je definován 40000 znaky, což je přibližně 22 normostran.

Pro účely určení odměny soudního překladatele byla stanovena standardní strana jako 1125 znaků. Započítávají se všechny viditelné tiskové značky, písmena, číslice, interpunkční znaménka a podobně.

K označení standardní textové stránky se v Itálii používá výraz Cartella.

Jeden řádek může mít mezi 60 až 70 znaky, započítávají se i mezery mezi slovy a všechny speciální symboly.

Pro výpočet z počtu slov na normostrany můžeme vycházet z toho, že italské slovo má průměrně šest znaků. Normostrana tak odpovídá přibližně 250 slov napsaných v italštině.

Komerční (obchodní) normostrana má 1800 znaků.

Můžeme si ji představit jako 30 řádků po 60 znacích.

V tištěných médiích v Itálii se za redakční normostranu považuje text v délce 1500 znaků (25 řádků po 60 znacích).

V Chorvatsku má normostrana podobné parametry jako v Česku.

Chorvatská normostrana má tradičně nejméně 1500 a maximálně 1800 znaků. Pochází ještě z časů psacích strojů, kdy byla definována jako 30 řádků po 60 znacích. (podobně jako v Německu) Dnes se k výpočtu zpravidla používá počet znaků. Italská norma je tak stejná jako česká (přesně 1800 znaků, 30×60 řádků) včetně mezer.

V písemném tisku je v Itálii feuillet (normostrana) používán k vyplácení autorských odměn a pro výpočet odměny překladatelů, především v oblasti publikování.

Francouzská normostrana může být definována několika způsoby.

Může se jednat o 25 řádků po 60 znacích, 15 řádků po 100 slovech nebo 1500 znaků včetně mezer.

V Dánsku se normostrany běžně používají ve vzdělávacích institucích, pro tyto účely je také přesně definována. Pro použití v jiných oblastech už definice tak přesná není, bývá uváděna mezi 2000 až 2400 znaky.

Dánská normostrana vznikla v době, kdy se běžně používaly psací stroje. Oproti normě české používá menší řádkování a větší počet řádků na stranu.

Normostrana byla v Dánsku definována jako stránka formátu A4 s 40 řádky po 60 znacích a řádkováním 1,5.

Normostrany se v Dánsku používají při sestavování osnov pro výuku na základních a středních školách. Po studentech bývá považováno odevzdávání prací o rozsahu uváděném v počtu normostran. Podle školského zákona je standardní strana definována jako 1300 znaků v případě prózy nebo 30 řádků v případě poezie.

Na Dánských univerzitách bývá jako normostrana označován text o délce 2200 znaků bez mezer, nebo 2400 znaků s mezerami. Některé školy definují normostranu počtem slov. Například na Aalborgské univerzitě má normostrana 360 ​​slov. Do celkového počtu stran bývají započítávány i ilustrace, kdy je posuzována jejich obsah a složitost. Pak je ilustrace započtena jako určitý počet znaků.