Jste student a máte za úkol vypracovat seminární, bakalářskou či diplomovou práci v předepsaném rozsahu. Nebo jste autor a píšete článek, jehož délka je stanovena redakčními požadavky. Můžete se také pohybovat v překladatelské či nakladatelské branži, kde se podle rozsahu rukopisu například určuje autorský honorář. Všechny výše popsané situace mají jednoho společného jmenovatele – a tím je takzvaná normostrana, v praxi používaná jako standardní jednotka rozsahu textu. Nabízí se ale otázka: co to vlastně je?
Podle oficiální vyhlášky č. 77/1993 Sb. § 24 odst. 2 je normovaná strana definována jako množství textu, které se vejde na stránku A4 při 30 řádcích a 60 úhozech na řádku. Tato kodifikace samozřejmě pochází z dob psacích strojů a není již příliš praktická, protože naprostá většina textů se dnes vytváří a zpracovává elektronicky. Proto se v dnešní době normostranou (běžně se používá zkratka NS) obecně rozumí strana textu obsahující 1800 znaků.
Pro zachování alespoň přibližné podoby strany, jak ji stanovuje výše uvedená kodifikace, se u elektronického textu doporučuje následující grafická úprava:
Jak se vlastně normostrana počítá? Je to velmi jednoduché. Jak již bylo řečeno, normostrana je definována jako 1800 znaků. Stačí tedy zjistit v textovém editoru celkový počet znaků (včetně mezer a veškerého textu poznámek pod čarou), vzít kalkulačku a zadat jednoduchý výpočet: počet NS = počet znaků / 1800. Výsledkem bude často desetinné číslo, které se zpravidla zaokrouhluje nahoru.
Pro lepší pochopení si uveďme modelový příklad z oblasti překladatelství. Dejme tomu, že jste se s překladatelem domluvili na ceně 200 Kč za normostranu cílového textu se zaokrouhlením na půl NS. Dodaný text má 2400 znaků. Výpočet probíhá následovně: 2400 / 1800 = 1,33 NS, výsledek dle domluvy zaokrouhlíme na 1,5 NS. Překladatel vám tedy bude účtovat 1,5 NS x 200 Kč = 300 Kč.
Hovoříme zde samozřejmě o české praxi a není řečeno, že v jiných zemích bude normostrana definována na základě stejných parametrů. Například v prostředí institucí Evropské unie se pracuje s definicí 1500 znaků bez mezer. Toto pojetí NS má na trhu určitou „psychologickou“ výhodu: klient často nechápe, proč by měl překladateli či tvůrci textu platit zrovna za mezery; zmíněná definice tedy z klientského hlediska působí „spravedlivěji“. Není zde také třeba složitě zjišťovat, zda se v textu nevyskytují dvojité mezery, odsazování textu pomocí mezer (namísto tabulátorů) a podobné typografické chyby, které by v českém pojetí NS byly klientovi účtovány.
V anglo-americkém prostředí se pak rozsah textu běžně stanovuje podle konkrétního počtu slov. Tuto praxi však nelze do našeho prostředí snadno přenést, neboť roli zde hraje odlišná průměrná délka slova mezi angličtinou a češtinou.